#9 Dominance a submisivita ve vztazích: klíč k harmonii, nebo zdroj utrpení? | Host: Robert Erdem

Vítej v podcastu Cestou k sobě o návratu ke zdraví, vnitřní rovnováze a souladu těla a mysli s tím, co nás přesahuje. Čekají tě autentické příběhy lidí, kteří vědomě kráčí svou cestou k sobě. Jmenuji se Míra Suchý a pomáhám lidem obnovit rovnováhu a ztělesnit svůj jedineční rytmus a směr. Věřím, že příběhy sdílené od srdce mohou inspirovat každého, kdo si přeje žít souladu se sebou a tak i s celým světem. Nadechni se a jedeme na to. Dominance, submisivita. Dva pojmy, které jsou součástí každého vztahu, každého setkání, každého okamžiku, kdy jsme s druhým člověkem. V rozhovoru uslyšíš, proč dominance bez pokory vždy se lže. Proč obdarováváme partnera často podle sebe a ne podle něj. Co se stane, když jeden z nás roste a druhý ne? A proč soucítění ve vztahu funguje lépe než respekt? A ještě než začneme, 3. června pořádám v Praze večerní workshop Otevřený muž a v říjnu víkendový retreat pro muže. Odkazy najdeš v popisu. Přeji ti příjemný poslech. Tak ahoj, Roberte. Díky, že jsi přijal moji pozvánku k rozhovoru na téma zdravé, ale i nezdravé dominance a submisivity ve vztazích. Věřím, že jsi na toto téma velmi povolaný člověk. A ještě než se do toho pustíme, tak bych tě rád představil posluchačům. Robert zabývá spirituálním coachingem a mentoringem. Vyučuje práci s energií. Provází přípravou na tantru a transformačními rituály. Mimo to vyučuje boj zblízka beze zbraně i se zbraní a zabývá se tréninkem psychické odolnosti. Navrhuje také funkční šperky a věnuje se kultivaci ducha a vědomí. Já vím, že je toho ještě mnohem více. Roberte, chtěl bych k tomu něco přidat. >> Já si myslím, žees to velmi pěkně zhrnul, takže tak teď zdravím a jestli budu mít potřebu, tak to nějak doplním. Ale na úvod to představení si myslím, že to vystťuhuje zvláště k tomu dnešnímu tématu. >> Já bych rád navázal na naše předchozí setkání, na náš předchozí rozhovor, který byl v podstatě takovou přípravou na dnešní hovor. A když jsme se připravovali, tak jsme se hodně bavili o tom, že zdravých příkladů dominance a submisivity je v dnešní společnosti pomálu. A při hledání těch zdravých vzorů jsme si vypůjčili konkrétní příklady. od přírodních národů, společenství, která fungují nebo fungovala v souladu s přírodními zákony a dovolím si tvrdit na základech mnohem celistvějšího chápání světa než dnešní západní společnost, která stojí zejména na principech demokracie. Já jsem jsem ještě před několika lety měl ty slova dominance a submisivita spojený hodně s negativními emocemi a věřím, že jsem nebyl jedinej. A ty jsi byl jeden z prvních lidí, kteří mě přivedli k tomu tento vztah více prozkoumat. A z našeho posledního setkání mi stále zní tvá věta. Zdravou dominanci a submisivitu poznáme tak, že musí obohacovat obě strany. Mohl bys povědět více o těchto pojmech, jak z duchovního, tak i praktického pohledu. Jak podle tebe lidé, případně tvoji klienti, se kterými pracuješ, nejčastěji uchopují dominanci a submisivitu ve vztazích se svými nejbližšími? Roberte, >> to je hodně hluboké téma. Když bych začal přes vztahy asi všeobecně, tak vztahy jsou pouze po harmonii, tudíž polaritní příčina, která se ve vztahu má vzájemně doplňovat, obohacovat. Takže můžeme říci, že vždy ve vztahu je někdo dominantní a někdo submisivní, nemusí to být podle pohlaví. Může to být podle emocí, může to být podle sociálních zvyklostí a může to být i plovoucí, což si myslím, že je ta optimální varianta, kdy se dominance střídá podle oblasti, kdo v které je daný buď zkušenostně a nebo touhou. Takže jestliže to uchopíme třeba přes sexualitu, když bysme se tam se dotkli slovem tantry, tak sexualita může být nebo dá se říci, že všeobecně je v aspektu žena je submisivní, muž je dominantní, ale zrovna ve vztazích se skrývá pod dominancí i vyslovené přání. Už samotné vyslovené přání je dominantní počin. A to, že ho vyslyšíte a vyplníte, ať toho, že chcete partnerce vyhovit nebo udělat radost, tak se dostáváte do submisivní role. Takže zátěž těchto sklop, že to je něco, co nepatří do společnosti, něco, co si nezaslouží pozornost nebo co budem odsuzovat, tak je milná, protože summisivita a dominance je přirozená součást a naopak umožňuje správně pojmenovávat stavy ve vztahu, ať v partnerském nebo sociálním a učit se i s tím s tím pracovat, protože aby byla nastolena harmonie, tak někdo, kdo zažívá dominanci v práci, tak ji pravděpodobně nebude chtít zažívat doma, aby se dostal do harmonické polohy, tak doma naopak bude submisivní. Na to je ten oblíbený příklad. Jestliže máte v práci nějakého šéfa, který drtí ostatní, tak jsem doma. To bude pravděpodobně takzvaný podpantoflát. A když zmiňuješ to slovo pod pantoflák, tak to mi úplně nezní nejlíp. To mi zní právě spíš do tý škatulky nefunkční submisivity. Je to tak? >> Ano. Nazýváš to správně, protože jestliže jako šéf drtím někoho v práci a nemusím, což je taky ta škatulka, ale dá se říct diagnostika, nesprávně použité dominance. tak ji budu pravděpodobně používat i někde jinde v opačné polaritě, protže jestliže mám patologii na jednom místě, tak abych ji nějakým způsobem dorovnal, tak pravděpodobně ten opozit bude muset být ve stejné síle potažmo zařazení, abych se k té harmonii aspoň nějaké pocitově dostal. Takže jestliže jsem zbytečně přísný v práci, o to více já budu submisivní soukromí. Jestliže jsem, jak to říci mile, velmi netolerentní, co se týče sociálního cítění v pracovním procesu, tak v soukromí ho naopak budu až vyžadovat. A to už můžem pak diagnostikovat, kdy třeba ten člověk má tendenci až se převlíkat do dětských obleč oblečků a nebo přejímat dětské chování, aby maximálně ze sebe odložil jakoukoliv projev odpovědnosti, kterou si doměle on odžívá v práci. Ale tím jsme trošku odbočili do ne úplně zdravých příkladů. Zdravý příklad je například, když jeden z partnerů je schopen plnit přání, které vyslyší od svého protějšku a je s tím ztotožněn nejen proto, že tom druhému dělá radost, ale že cítí, že ho do dosyicuje. A to sice je nejen proto, že někomu něco plní, ale že i mu to dělá radost a že tu submisivitu dokáže přijmout bez patologické příchuti, aby měl zápětí potřebuju nějak dominovat. Což se nám třeba daří v takovém krásném příkladě, když jsme zamilovaní, chcete tomu protěžku snést motré z nebe. že váš porějšek si řekne, chtěl bych někam na dovolenou, přál bych si toto, přál by si nějaký zážitek, vy okamžitě plnítej, jestliže jste bezprostřední stavbu, jak se hovoří zamilovanosti, ale to lze říci jinak v bezprostředním stavu pouze po harmoniti. Láska sama o sobě vychází z nedostatku. to, že mi něco schází, tak toužím to doplnit, zaplnit. Takže jestliže já něco nemám, tak ve vztahu to pravděpodobně nachází. Nebo o tom by ten vztah měl být a přátelský nebo vztahový. A teprve doplňováním vlastních disbalancí těm protěžkem jsme schopni růst harmonické úrovni své existence. A ty sis teďkon vlastně vypoučil ten příklad zamilovanosti a mě tam ještě k tomu ťuklo, když jsi zmiňoval ten pracovní příklad, tak e takový ten syndrom toho hodného kluka. Jestli to tam taky patří, je jedna moje otázka. A ta druhá je, pokud vlastně nejsme v tý touze po harmonii, tak by to znamenalo, že teda nejsme zamilovaní. >> Nejdřív se dotknem teda druhé části nebo druhé otázky. To by mělo být kratší. V pouze po harmonii je každý. Jen tu harmonii si většina lidí představuje jinak, než by optimálně měla být. Syndrom hodného kluka, což je paradoxně oblíbené téma, v uvozovka klientů, si nemyslím, že je úplně správný název nebo dokonce bych to považoval za velmi patologické subjektivum, protože takzvaný syndrom hodného kluka je naopak kvalita, která by měla být přirozená a nepotlačovaná nebo znehodnocovaná. To, že já mám nějaké kvality a snažím se ty kvality ještě více umocňovat nebo transformovat ve prospěch svého protějšku a ten protějšek mě pak odvrhne, tak já bych se neměl proměňovat z tohoto hodného kluka, takzvaného v něco, co nebude plnit třání tomu protějšku. Neměl bych se stávat tím, kdo nedokáže přijmout dary, ale měl by hledat, měl bych hledat někoho, kdo ty dary dokáže ohodnotit, přijmout a rozvíjet se mnou. Tak z tohodle toho bych porozuměl, že to nemusí být nutně něco nefunkčního, něco špatnýho, ale je to o tom, jestli ten partner teda je kompatibilní. Dá se říct, že to vystihl. Jenom bych to trošku modifikoval. Nikdy to není nic, co by si zasloužilo odsouzení. To, že tam může vzniknout zklamání nebo frustrace z toho, že to není naplněno. Je otázka teda, jestli to je objektivní. To si musíme říci, že já mám pocit, že jsem toho dělal plno, ale ten protějšek to třeba tak nemusí vnímat, což je další navazující velmi časté téma, že já pro ten protěžek dělám maximum a ten protěžek to neocení. Když jdeme do hloubky, tak zjistíme, že ten, kdo si myslí, že obdarovává, tak často obdarovává podle sebe a ne podle toho, co ten protějšek by si přál. A nebo obdarovává podle své míry, kterou si myslí, že je vhodná. A což je další omyl, protože ten protěžek to třeba potřebuje jinak, ať kvůli výchově, kvůli pranatálu, ať kvůli úplně jiným vlivům nebo podmínkám nebo programům. >> No, mně tole přijde dost častý teda, co jsi zmínil. A jak z toho teda ven, jak tam najít tu zdravou zdravou míru, nebo spíš mě teda napadá komunikace, jo, prostě komunikovat o tom, jestli je to teda ono. Ale jak si to vůbec uvědomit, že možná se chovám takto, jak říkáš? >> No, to jde ke stále hlubším a těžším otázkám. Málokdo si to je schopen uvědomit takhle komplexně a ještě méně lidí pak s tím něco dělat. Většinou tam musí být impulz znějšku, protože člověk, když to žije, tak ta objektivita často není možná, jestliže člověk nenastoupil nějakou cestu osobního rozvoje nebo transformace, aby měl nadhled nad sebou samým. Samozřejmě, že to pozná, že třeba vztah je nefunkční a nebo že se mu jeho vztahy kazí pravidelně. tam může vysledovat nějakou společnou linku, že ty vztahy pohoří na určité oblasti nebo na určitém tématu, ale aby s tím dokázal něco dělat, hovořit o tom, že je potřeba komunikace, to určitě potřeba je, ale to je další obtížné téma, kdy lidi nedokáží komunikovat sami o sobě a to ještě nejsou ve vztahu. A když to je emoční zabarveno, což vztahy často jsou, kvůli tomu to jsou i vztahy i díky intimitě, tak ta komunikace tam ještě o to víc problémová. Takže já se to snažím pro klienty ještě více okleštit na otázky, aby se ptali, co pro toho druhého můžu udělat. Je to sice způsob už komunikace, ale já nechci polemizovat o tom, co se mi, co se tobě líbí. Aha, tak co bych udělat takhle nebo takhle a já udělám toto a uděláš to podle mě. Já se ptám, co si přeješ a nedávám tam podmínky, za co to vyměním, co já bych si přál nebo co kdybychom to udělali nějak. Já chci, aby ten protějšek to řekl ve své plnosti a pak maximálně můžem debatovat o tom, jestli to je v našich možnostech. Ale to vyslovené přání je ta prvotní forma a myšlenka, kterou ten protějšek má a já bych ji měl minimálně vyslechnout, protože to mě formuje porozumění jeho vnitřní osobnosti a to je základ vztahu. Jestliže teda není to jenom partnerství s výhodami, jestli tam uvažuju nad vážným vztahem. A i tak i kdyby to bylo jen partnerství v uvozovkách s výhodami, tak ta otázka v sexuální sféře bude opět to si přeje, abychom si rozuměli aspoň v této oblasti. A pak se to snažím plnit, aby ten protěšek byl spokojený a sám zjistil, jestli to je to přání, po kterém toužil. A já jsem taky zjistil, jestli je to pro mě kompatibilní toto přání naplnit, jestli je to naše společná cesta. Takže v tomhletom smyslu doporučuješ spíše se ptát, než to nějakým způsobem e intuitivně hádat. >> Intuice je v dnešní době téměř sprosté slovo a velmi podceňované i díky tomu, že intuice se téměř vytratila. A tudíž nemyslím si, že to je objektivní, protože my můžem říct, že mám intuici, abych někomu nosil květiny a když půjdem do hloubky, tak zjistíme, že to je stereotyp, který jsem viděl u rodičů nebo někde ve filmu a nebo moje doměnka, že všechny ženy musí mít rády květiny. A už se nezeptá, jestli ta žena ty květiny chce a jestli chce řezané nebo květináči, jestli má život v takové úctě, že nechce mrtvou květinou nebo umírající. >> Hm. To je to je moc hezkej příklad. Ten se mě hodně dotýká. Já jsem přesně měl takovýhle takovouhle představu. Jsem si říkal, tak přinesu květiny a mě by ani nenapadlo, že tam je tady ta další rovina. Ani mě nenapadlo by se zeptat. Takhle daleko jsem v tom vlastně byl v tom přesvědčení, že takhle je to správně. >> Říkáš to velmi pěkně. ani nenapadlo a to je velmi vzdáleno od intuice a to je velmi běžný jev, jak to popisuješ. Aby tam byla intuice, tak já musím být dostatečně hluboko a daleko ve vnitřní práci na sobě, abych dokázal toto predikovat. Tady toto záleží na člověku tom vztahu, který cítí, že ten vztah není naplňován nebo že nemá ty kvality, které od něho očekával. Ten první, kdo si toto zvědomí, má pravděpodobně i sílu to změnit, protože ten druhý, který si to sice může cítit a nechce to ventilovat nebo to net dokáže třeba pojmenovat a tak dále, tak dokud to nemá plně zvědoměno, tak není ani na to připraven. Nevím, jestli jsem se vyjádřil dostatečně srozumitelně. Já to většinou uvádím, promiň, pro klienty nebo studenty, který jsou ve výcviku, že jakmile oni se začnou měnit, tak ten partner na to samozřejmě nějak zareaguje a jestliže se partner nemění s nimi, tak oni budou vnímat pravděpodobně více dezharmonických věcí ve vztahu než ten protějšek, protože získávají větší rozhled. Ale díky tomu, že získávají i větší rozhled a přesah, tak mají i větší odpovědnost, tudíž je na nich, aby se více ptali a také, aby více byli vstřícní kompromisů, protože na to mají kapacitu. Mě k tomuhle právě napadá téma emocí, pocitů, debat mezi partnery na toto téma. A mně přijde právě, že ženy jsou díky tomu v tý dominantní pozici převážně, jelikož oni to velmi často umí velmi trefně pojmenovat. A to třeba s čím se setkávám já o mužu, je, že ti muži dost často říkají, já ani nevím, jak to pojmenovat. Takže by to teda znamenalo, že ta žena má v tomhletom větší rozsah a i odpovědnost tady ty debaty otvírat? >> Nemyslím si. A já ženu považuju za dokonalejší bytost z toho principu, že je schopna darovat život, spojit hmotu se světlem stvoření, to znamená dítě. z toho principu, že se nám rodí dítě, které je vůči živočišné říši po nepoměrně delší dobu bezbrané a zcela závislí na rodičích, které neumí komunikovat, tak žena musí mít rozvinutější emotice, intuici a empatii, aby ten malý tvoreček, který se dožaduje na plnění životních potřeb, aby mu když ne rozuměla, ale dokázala mu intuitivně vycházet z říct. Takže určitě tam je nějaká příprava na chápání situací pro optimální stav jakýkoliv vztahů, ale to, že by dokázali lépe komunikovat, byť samozřejmě tam jsou předpoklady, protože ženské pokolení má jiný způsob uvažování a tudíž jiné prototypy her vě dětství a jinou formu sdílení, které se váže více na emoce, když to umůžou, je to více dáno na praxi nebo vzovkách poradenství řešení toho procesu. A to ještě neznamená, že tu záležitost dokáží otevřít, jestliže na sobě nepracují a opět nejsou schopni toto posuzovat s dostatečným nadhledem. Takže já se stále přikláním k tomu, ten, kdo má větší rozsah a přehled, což většinou se projeví tím, že dokáže jako první pojmenovat to, co v tom vztahu nefunguje, tak ten má šanci s tím něco dělat. A teď jsme u té dominance a submisivity. Postaví se do submisivní role tím, že sice klad otázky, ale snaží se je naplnit. Takže kdybychom to dál dělili, na denní otázky je dominantní role, ale její naplnění je další submisivita. To, že já jsem ochoten větším kompromisům než můj protějšek, tak opět jsem v submisivní roli. >> Teď, teď to úplně nestíhám, se přiznám. Když kladu otázky, tak jsem v tý dominantní roli. A jak teda >> takzvaně dávám ty otázky kvůli tomu, abych se dostal do submisivní role. Otázka je podmnožina mé submisivní role, když chci zachraňovat vztah. >> Takže paradoxně třeba já jako muž si uvědomuju, že ten vztah takový nechci nebo nějakou jeho část. Tak když budu tlačit na pivo, tak jsem zůstanu v té dominantní rovině a pravděpodobně to harmonicky harmonický vztah se nepromění. Jestliže chci proměnu, aby z toho byl harmonický vztah a ta proměna byla v plnosti, to co nemám rád slovo opravdická, tak v prvé řadě musím začít u sebe, dostat se do submisivní polohy s bytováním sám sebe. To, co říkám všem, musím být příkladem, ne příkazem. A z hlediska uvědomění lidské bytosti a její možnost navozovat harmonické vztahy a stavy znamená, že jsem submisivní poloze. Takže když si to vezmeš komplexněji, tak jakýkoliv duchovní mistr nebo sidha, ten, kdo je schopen se orientovat v duchovní problematice přes svoji zkušenost, se stává stále více summisivním. Snaží se stále méně zasahovat do běžné reality, generuje harmonické prostředí kolem sebe, prací na sobě. Takže běžný život lidí kolem nás je o hře summisivity, ale více dominancí rovnější svět. Jestliže jsi duchovně vyspělý, tak dominance se otáčí směrem k dovnitř tobě samému, aby svou dominancí si vytrvale opracovával svůj vnitřní svět. A tudíž na na vnějš při pohledu zvnějšku budeš vypadat submisivně, ale obrovský obrovská práce na sobě samém z hlediska polarit. Projev dominance a řekl bych správně uchupené dominance. To je ta dominance, která vítězí nad lenností, nad tím, že můžu meditovat až zítra. Teďka mám hladík, teďka se nechcem čůrat. Teď vlastně na to mám chuť. >> To by znamenalo, že i když to třeba na venek tak nevypadá, tak vnitřně to vyzařuje a ten druhý partner to zachytí. >> Ano. >> Ještě jenom se ptám, je tam je třeba i možnost, že ten druhý partner to nezachytí? Ano, tocela určitě, ale pak se nám ukáže, že nejsme kompatibilní, ale je potřeba tady zmínit, což zrovna dneska jsem u klientů taktéž zmiňoval, že já tam vstupuji touto vůči sivitou, abych z vztah posunul k lepšímu a nemohu očekávat, že do týdne, do dvou týdnů se změní přístup mého protěžku. Protože třeba ten vztah už trvá déle a ten můj protějšek se bojí uvěřit naději, protože už byl tolikrát zklamán. Nejen třeba se mnou, ale s někým předtím. Takže on to bude pozorovat, on si to bude užívat, ale zpětnou vazbu od něj můžu pocelit třeba až za měsíc, za dva měsíce. A většina lidí to chce vzdát po týdnu nebo se na něj dovolává. Já hodně dávám a odprotišku to necítím. To tak nechci. Začne se v něm ozývat dominance na špatném místě. A >> tohle si dokážu představit, že velmi častá situace. >> Ano. Všeobecně dá se říct, že dominance bez pokory je nefunkční, je patologická. >> Mně se tam líbilo, že vlastně jsi říkal, práce na sobě je vyjádřením tý dominance. zdravé dominance >> a já to vnímám hodně obecně, že že ta představa je přesně naopak, že je to ta práce na vinek, to co udělám venku, tím vlastně můžu být vnímanej, jako že jsem dominantní. Ale tady ten pohled je vlastně ta vnitřní práce vyzařuje země, tu dominanci a ten partner to pravděpodobně vycítí nebo nevycítí a pak vím na čem jsem, tak to je vlastně velmi motivující za mě. >> My to můžem e lépe pojmenovat. O dominanci už můžem zařadit třeba vyšší sebevědomí. Stejně tak schopnost tolerance, protože jestliže jsem ve společenském žebříčku na vyšší úrovni dominantně, tak můžu tolerovat třeba větší ztráty naň majetku nebo někdo, kdo se někde nějak chová. Jo, takový nevhodný příklad, hodně zjednodušný. Takže i tolerance patří. Projevům dominance. >> No to bych zrovna, kdybys to neřekl, tak bych se to představil pod tou submisivitou. Submisivitou. Ano, přesně tak. A nezdravá submisivita. To je to velké pochybení. >> A teď se dotýkáme toho rozdílu. >> Jo, přesně tak. Proto to chci jít pojmenovat dominance a soumisivitu jinými slovy. Takže když na sobě pracuješ, tak tím, že na sobě pracuješ a překonáváš obtíže vlastního ega, linnosti a tak dále, tak seš silnější. Víš, co dokážeš zroste sebevědomí i schopnost pracovat před sebou samým. A to znamená třeba, že se budeš i lépe učit nebo že vyhlívneš si nějaký projekt a dotáhneš ho, protože víš, že jsi to dokázal se sebou. A to všechno z tebe je cítit podprahově. Takže ten protěžek i bývající lidé to vnímají, že máš v sobě větší sílu. A má někdo to může nazvat dominancí, ale většinou to nazvou třeba zdravým sebevědomím nebo že má zvláštní kouzlo nebo vyzařování. A pozor, i submisivní člověk může mít sílu osobnosti. I submisivní člověk může tady tyto prvky mít. Jen jsou upozaděny do určitých oblastí. Takže nelze odsoudit slovo dominance do nějaké škatulky, ani slovo submisivita, protože je to plovoucí a je to nevhodně zabarveno naší společnosti, kde je takzvaná demokracie, která není funkční, protože i v tomto systému vidíme směsologii založený na dominance a submisivitě. Nezdravé sivítěj nezdravé dominance. Kdyby byla zdravá, najednou by tady bylo soucítění a ne o to, jak koho jde honestovat, ne formou propagandu propagandy. Rud si zaslouží Co? Nebyl by v takzvané demokracii příkaz, ale příklad. Ale nám se tady množí jen zákony na to, co nesmíš nebo co se ti nařizujem? A ještě můžu, mohli bysme se, Roberto dotknout tý zdravý submisivity trochu víc, stejně jako si vlastně naťuknout tu dominanci, tak v jaký tý rovině ta submisivita je v tý zdraví, e, v tom zdravým projevu? Krásný příklad je, že někdo řekne třeba, že nemám vlasy, jakože nemám. Já se tomu dokážu zasmát. Mám velmi dobrého známého, který je na tom podobně svama jako já. A když se někde máme potkat, tak si říkáme: „Už z dálky vidím září tvojí duši. >> Jak se náma lesknou lepky. Takže tam stejně tak jako u tý dominance patří ta tolerance, patří to zdravý, sebevědomí a je tam ještě nějakej aspekt, kterým bysme to mohli si takhle vlastně rozdělit, abysme to mohli líp chápat, co je zdravý, co už ne, protože teď mi to u tý dominance celkem zaklaplo, ale u tý submisivity mi stále chyběj nějaký příklady, jestli bys ještě mohl víc do toho oťuknout. třeba v tomto příkladu, co jsem říkal s tím, že nemáme vlasy, že nedokonalost může být velmi vtipná a tudíž obohacující, že nedokonalost může navodit nebo je nástrojem harmonii, ale většina lidí vnímá nedokonalost jako něco, o čem se nemluví, něco, co sníží moji hodnotu. zdravá submisivita je, že své nedokonalosti znám a protože je neberu vážně, protože na nich nestavím svoji hodnotu, tak zdravo si to řeknu, že si jdu koupit šampón na dlouhé vlasy. >> Takže dokážu si udělat z toho i srandu. Nejen srandu. To i, ta kombinace slov i je top. Jo, to nejvyšší, co s tím dokáží, ne? Měl by to být základ. Ze své nedokonalosti si hlavně dokážu udělat vtipnou událost. Rozumíš mi? >> Rozumím. jenom přemýšlím nad tím, jak je to vlastně teda ten nástroj pro tu harmonii. >> V tím, že ta nedokonalost tobě nevzbudí negativně i emoce, když tě na to někdo upozorní. Ano. A naopak tím, že tomu přisadíš a je to vtipné, tak tu harmonii samozřejmě tvoříš. Ale jestliže tobě začne vadit, že někdo mluví o tvé nedokonalosti, samozřejmě začneš vyzařovat negativně podle svých vnitřních pocit. Seš disharmonický. >> Mhm. Takže začn svět obohacovat vlastně tím svým nedostatkem. >> Neřekl bych obohacovat, ale >> tak >> řekl bych omezovat. >> A jak jakým způsobem omezovat? Tedy >> omezuješ harmonii, jestliže vyzařuješ negativně. jestliže je někdo šťastný a ty jim začneš nadávat a zničíš jejich štěstí, omezuješ její štěstí. >> Takže toto vyžaduje zaprvý znát ty svoje nedostatky a být s nimi v míru. >> Není podmínkou. Ty nepotřebuješ znát své nerostatky. Proč? Tobě stačí myšlenka, že každý má své chyby. Když chce znát všechny své nedostatky, už je někde vevnitř problém. Je fajn si je uvědomovat a pracovat na ně a kvůli tomu je znát, aby se mohl postupně transformovat. Ale není to nutné k tomu, aby se schoval tak, jak jsem teďka popisoval, protože někdo o tobě může říct něco, co není pravda a stejně si z toho můžeš udělat sám to. Takže vlastně tím, co jsi řekl, by ji vytvořil sám sobě omezení v několika úrovních. a už bych vlastně naboural tu harmonii. >> Nemohl by si být v ní plně. >> Dobře, takže teď jsme se dotkli těch zdravejch rovin a já to mám otázku ještě. Pokud já jsem v tý zdravý rovině, vyzařuju to a ta druhá strana to z nějakýho důvodu nerozpoznává, tak eh copak s tím? Když mi na tom člověku záleží? Dokáže zase představit, že jeden na sobě maká, druhej ne, tak je tam nějaká, jak jsi říkal, eh doba. a nějaká vyžaduje se nějaká trpělivost od toho vlastně dát tomu druhýmu partnerovi čas, aby na to mohl zareagovat, aby mohl eh tomu věřit. Tak eh protože zase navazuju na několik příkladů, zase x lidí, se kterými jsem mluvil a většinou jeden z nich právě začal na sobě makat a teď řeší tu otázku a co dál? Co teďkon s tím druhým? >> Některých věcí už jsme se dotkli. Některé bych tam modifikoval. Nevyžaduje se žádná doba. Myslíš, že začneš něco vyžadovat? Je to disharmonické. Je to provega. To, co jsi říkal na začátku, ty se můžeš proměňovat a jestliže ten druhý nechce nebo na to nemá sílu nebo správnou motivaci a tak dále a tak dále. je vždy na zvážení, jestli v tom vztahu chceš zůstat z jakéhokoliv důvodu, ať ho vnímáš jako karmicky a nebo že osobní závazek a nebo transformační, je to jedno. Ale bude to stejně na tobě, jestliže vnímáš tyto nuance, abys tyto kompromisy zvážil a vstoupil do nich a vstoupil do nich silněji než ten protějšek. Dá se to přirovnat vztah rodiče dítě. rodičí dítě. Ten rodič musí mít větší toleranci než dítě, protože v uvozovkách má více zkušeností. >> A je tam ten předpoklad, že se to může vyrovnat, když je tam takovejhle velkej e rozdíl? >> Je tam i předpoklad, že se to nevyrovná a budou šťastní, protože ty se k někomu chováš hezky a on není schopen mít tvůj rozhled a přesah. Ale váží si toho, jak se k němu chováš. Takže ti tě obdarovává, jak on může. A z toho máme historické vztahy, které jsou v legendách. To, co máme v pohádkách, princezna a hloupý Honza. A máme tam i ten příklad dominance a submisivity. dominantní princezna z hlediska společenského postavení přijímá submisivního Honzu z hlediska společenského postavení, který je ale v soukromí dominantní, protože má jiný způsob uvažování, který není degradovaný tou společenskou vrstvou, takže má zdravější uvažování, toiž dominantnější a ona si ho bere, tudíž přijímá dobrovolně summisivitu ve vztahu a nemusí se to vůbec vyrovnat. Stačí, když tam je respekt, pochopení, soucitění. >> Mhm. To je hezkej příklad. A zmínil jsi tady i ten respekt. Stačí, když je tady respekt. Takže je to je tam nutná podmínka. Bez respektu to asi nepůjde. >> Respekt je jeden z těch posledních. Prioritu má soucitění. Pak bych řekl pochopení a třeba na třetím místě, jestli tam chceš respekt. Ale myslím si, že slovo respekt je příliš přetěžované slovo a tudíž je i špatně uchopováno. Jestliže máš pochopení, tak nepotřebuješ respekt. Snaží se tomu vyjmu vstříct a vnímat, jak on co myslí, naciťuje, jak jedná. Tím vy, že samozřejmě i vyjadřuješ respekt vůči jeho chování, jednání, ale respekt je velmi omezující, aby rostla hodnota toho vztahu. To ne, že musíš chápat, tudíž znát příčiny, ale i pochopit, vědět, co on tím sleduje, jak je tam má vnitřně pohnut. Je to podstatně, že širší rozsah a přesah lidského soužití, než je nerespekt, nepochápání, pochopení je ta hloub, ten vrchol soucítění, která je často zaměňovaná s lítostí, ale lítost tam nemá co dělat. Ty soucítíš, soucítěním dáváš sílu, aby on překonal to své břemeno, ne, že ho budeš litovat, jak se je na tom špatně, ne? Protože víš, ano, je to špatné, ale udělej to takhle. Dáváš mu nástroje, nelituješ ho, že ty nástroje nemá. A když to uděláš, tak ten respekt tam není potřeba, protože on ho bude cítit. Tak to, že budeš respektovat něčemu nebo někoho, že je v těžké situaci, tak se často zvrne v lítost a ne v soucítění. Tak proto bych určitě na respektu nebazíroval. >> Tak to na mi působí tak, že ten respekt vlastně omezuje ten rozsah toho vztahu a >> nazval bych přesahy. >> Je to takový více formální, >> více omezující. >> Hm. Hm. >> A když odbočím, tak tato společnost vyžaduje hlavně respekt >> a opět soucitu pomálu. >> Přesně tak. Na školách se učí respektu vůči čemukoliv a nesoucí. >> Tak jsme se tady dotkli hodně hodně hlubokejch věcí. Máme, Roberte, už e 45 minut. Tak jsem chtěl navrhnout, jestli bysme to mohli směřovat e i do nějakýho rozuzlení, případně do nějakýho eh souboru, třeba i doporučení, jak se dá z tý patologický eh formy dominance a patolog dostávat do tý zdraví. Jestli do toho můžem teďkom vstoupit i takhle. My jsme to teda tady řekli, ale pro posluchače, jestli bysme to mohli nějakým způsobem ještě trochu víc rozebrat, zopakovat. nejednoduší formu považují práci s dechem a dá se říci, že jakákoliv osobní dovednost, jestliže začnu běhat a boduje se mi v tom běhání, nemůžu říct daří, ale budu získávat fyzičku, větší výdrž, budu schopen zaběhnout třeba t 10 km, tak mi stoupne sebevědomí mimo jiné fyzická příprava. Takže zase sebevědomím, schopnost překonávat překážky. Zjistím, že jim to umím, ne, že proběhnu autobus, začnu mít zdravější, začnu to vyzadovat, ale hlavně při tom sportu nebo při té dovednosti budu přemýšlet sám nad sebou a to mě bude utvářet. Tím, že budu v konstruktivním harmonickém pohybu, který mě rozvíjí, tak a priori myšlenky budou také většinou soukromý. Vevnitř mé soukromové myšlenky budou také harmonické, konstruktivní, jestliže teda neřeším nějaký základní problém, něco, něco a sport nepoužívám jenom jako formu uvolnění nebo satisfakce. A to může být začátek proměny. Najít nějaký zájem nebo dovednost, které které chci v rámci možností získat formu mistrovství. Tím budu kultivovat sám sebe. Tím budu chápat, vnímat a utvářet soumisivitu i pasivitu v sobě. >> Mhm. Takže tím budu cílit na obě dvě ty polarity. >> Ano. Protože já můžu být souvisí. Můžu být velmi soumisivní. Můžu být třeba děvče, které mohlo být doma týráno nebo mělo špatný příklad u rodičů a nebo to může být třeba šikanou ve škole. ošklivá nebo nic neznamená špatné znát pomalejší ve čtení. Jakmile získám nějakou dovednost, chápu, začínám chápat, že něco dokáže, protože mám takzvaný fyzický důkaz. Když na sobě nezačnu pracovat, tak je to pit o psychoterapii nebo o jiných druzích sezení, aby se nezdravá psychika narovnala, aby se začala uzdravovat. A zase fyzický pohyb nejen že promění tělo, bude zdravější, tím, že se začne okysličovat, začne uvažovat správným směrem, začne i dobře fungovat metabolismus. Já sám zjišťuji, že najednou něco dokáži. Takže začnu nějakým sportem, najednou můžu lozit po stromě, najednou můžu zachránit kočku nebo třeba zklidit ovoce. spadnu, nic se mi nestane a postupně tímto přehodnocuji nejen své dovednosti, ale i schopnosti rozlišovat. Rozlišovat tu dominanci otaž moji proměňovat. Ten příklad může být i s tím, že ta slečna nemusí běhat, může posilovat, najednou zjistí, že má sílu a tak se tomu tyranovi vzepře. Z té submisivní role, které bylo ubližováno, tak protože získala dovednost, cílu, schopnost vzdorovat, tak najednou se ubrání třeba tomu napadení. Zase to máme v některých třeba filmech ošikně dětské. To, co jsme možná kdysi koukali, třeba Karatek Kit je přesně tohoto příkladem. >> Takže hodně je to o kultivaci schopností, zlepšování schopností. >> Řekl bych to spíš více šíření, o kultivaci sebe sama, získání dovednost ve schopnosti. A to nemusí být jenom duchovníhozu, ale na začátek fyzického v něčem chci být dobrý. Každý má pro něco vlohy. Ať to je hraní kuliček nebo počítačových her, ale fyzická aktivita bude rozvíjet podstatně více, než když zabřednout virtuální odsvětl počítačových her. E to když teďko někdo nás třeba poslouchá si řekne, ale já rozbíjím svoje dovednosti, já dělám to a to a stejně cítím, že tam mám tu dominanci nebo submisivitu nezdravě uchopenou. Tak co dělám špatně? >> Na priori tam nepatří slovo nebo jsou sloví, co dělám špatně, ale dělám nedostatečně, toho málo, takže dobře běhám a stejně mě zmlátí, tak bych měl asi začít chodit třeba na bojová umění, když už jim nejsem schopen utéct. Jestliže jsem submitivně práci, tak kvůli čemu? Takže buď to, že nějak vypadám, tak to, že jsem štílý, tak budu posilovat pře jíst. To, že neumím, co ostatní, tak se budu učit. Prostě doplním vzdělání a dostanu se na verou ty pozice. A nebo taky seberu v sobě sílu a změním to místo, kde působím, což většinou chce to největší odhodlání. To by znamenalo, že je to teďkon celkem silná sebereflexe si uvědomit třeba i pro to naše ego, že doteďka si myslím, že dělám dost, ale pokud se mě něco tady z toho eh našeho povídání dotýká, tak to vypadá, že jsem stále ve svý komfortní zóně. >> Teď to i hezky pojmenoval. Musím vystoupit z komfortní zóny, aby ta změna mohla proběhnout. >> A ta je pro každýho jiná. >> Ano, protože někdo uběhne kilometr a někdo 10. >> Takže já kdybych se teďkon snažil eh dát do několika bodíků, tak stále vystupovat ze svý komfortní zóny, ptát se místo hádání. ptát se ve vztazích, co pro toho druhýho můžu udělat, abych si abych se dostal víc do kontaktu s tím, co ten druhý čeho si váží, co je pro něj důležitý, abych to jenom nepředpokládal. Jestli můžeš doplnit, co za tebe teďka vnímáš za nejdůležitější body toho našeho vyprávění. Některý mi tam třeba i chybí, protože jsme se nerostali k objektivnímu posouzení té situace, protože já se třeba ve vztahu mohu ptát, co ten druhý přeje a on toho třeba bude zneužívat, ale to jenom odpočuju. To může být třeba potenciál dalšího tématu. Takže to, co já tam považuju za za důležité, připustit si a uchopit, v jaké pozici jsem, protože spousta lidí kolem nás myslí, že jsou dominantní a a ve skrytu se mu ostatní smějí, protože ta dominance je falešná, nezdravá. Pracovat na odhodlání, na síle to změnit. získání nějaké dovednosti je nerezignovat, protože to je další obrovské téma. Jak někdo, kdo je neustále začlapáván do země, by měl získat sílu pro tu změnu jakoukoliv i pro tu minimální, když sotva přežívá ten svůj stav. >> Takže i trpělivost, >> nejen >> trpělivost, vytrvalost. Obrovská motivace. >> Chtěl bys, Roberte, ještě něco dodat, než se pomalinku rozloučíme? >> Já si myslím, že bylo řečeno řečeno dost, že bychom pak mohli otevřít další téma. Radši radši to budem směřovat takto ke konci a kdyžtak na to navážeme. >> Děkuju moc. A Roberte, chtěl bys třeba posluchačům říct, kde tě můžou najít nebo kontaktovat, kdyby měli zájem něco třeba z toho probrat hloubě s tebou. >> Hm. Tam asi zbývám telefonní spojení, které kdyžtak u tebe najdou. Je to o osobním kontaktu domluvě, protože většinu veřejných akcí nebo akcí workshopy semináře pro veřejnost jsem upozadil a je to teďka hlavně postaveno na individuálních kontaktech s klienty a nebo teda to byl voči výcvicích pro pro studenty, klienty. Dobře, tak eh se domluvíme a já tam pak přidám nějaký kontakt na tebe pod tento rozhovor. Já ti, Roberte, moc moc děkuju a pro mě to bylo skvělý jim to projít právě s tebou, protože vnímám, že tam máš obrovskej přesah a doufám, že i posluchači si z toho odnesou spoustu zajímavejch vhledů a že je to právě i namotivuje k tomu na sobě pracovat a začít to uchopovat více a více a více zdravěji. Takže děkuju ti, Roberte, za tohle rozhovora. >> Já děkuji, protože mi tam otvíráš další další okna, jak tyto myšlenky nebo zkušenosti provázat a jak to může být obohacení nejen pro ostatní, ale hlavně i pro mě, protože každý je originál a uchupuje to svým způsobem v rámci svých možností. Takže velmi děkuji. >> Tak jo, ráda se děje. Měj se hezky. >> Taky i tobě vše dobré. >> Pokud tě dneska něco oslovilo a jsi muž, nebo ti na některém z mužů ve tvém okolí velmi záleží, mám zde dvě pozvánky. Věřím, že si všichni někde uvnitř přejeme harmonické vztahy. Cítit smysl ve svém konání, sebevědomí a motivaci něco změnit, když nám to přestane vyhovovat. 3. června v Praze pořádám večerní workshop a 23. až 25. října víkendový retreat otevřený muž. prostory záměrně uzpůsobené k tomu jít hlouběji. Mezi muži, kde si můžeme dovolit jít do tlaku, otestovat své hranice, ověřit fyzickou odolnost i zdravé zvládání emocí, nepotlačovat agresi, ale ani s ní nepálit mosty a zjistit sám pro sebe, kde se méšlenky a představy potkávají s realitou. Otevřenost nám pomáhá unést tvrdost i cit v jednom těle. Každý muž si odnese to, co právě potřebuje. Možná motivaci a sílu udělat to, na co dlouho myslí, ale konkrétní kroky k tomu normálně nedělá. Možná naději a něco se v něm tiše promění. Odkaz na obě akce najdeš v popisu nebo na mirírasuchý.com. Děkuji ti za poslech. Pokud tě epizoda oslovila, budu rád, když ji pošleš dál. a přihlásíš se k odběru na YouTube, Spotify nebo na dalších platformách. Tvoje hodnocení a komentář k epizodě mi pomáhají šířit podcast dále. Pokud chceš sledovat i moji cestu, podívej se na můj Instagram nebo web. Děkuji ti za přízeň a nech tě tvá cesta v soulladu s tvým srdcem.