Je otevřenost pro slabochy? Pravda o síle, toxické maskulinitě a mužských hranicích.

Dámy a pánové, vítejte u podcastu, kde se s Mírou bavíme o mužství, o otevřenosti, o síle, o tvrdosti a o spoustě věcech, který s tímhle souvisej. Ahoj, >> ahoj, ahoj. Já se tě, Robe, na začátek zeptám slovy jednoho komentátora pod tvým videem, který zmínil, že síla je síla a otevřenost je k ničemu. Co bys na to řek? >> Síla je skvělá. A síla je dobrá. A síla je dobrá hlavně ve chvíli, kdy ji umíš moudře používat. Podle mě síla jako taková je vlastně k ničemu. Protože když ji neumíš používat moudře, tak jí tak síla může ničit věci, jo, bez toho, abys chtěl a nemusí ti pomáhat. A proto já to zastřešuju takovou jednou kvalitou. Otevřenost tomu říkám, ale dá se tomu říkat různýma způsobama. A ta otevřenost není nutně taková jako otevřenost, pojďme se všichni objímat a pusinkovat, ale je to otevřenost k tomu, co se děje, jo? Vychází to vlastně z všímavosti, z mindfulness. Je to otevřenost k tomu dobrýmu i k tomu špatnýmu. A z otevřenosti, ve chvíli, kdy já dokážu vnímat, co se děje v tom přítomným okamžiku, co se děje ve mně a jak to spolu eh jak se to spolu kombinuje a co to ve mně vyvolává, tak já můžu moudře na to reagovat. Z toho vlastně vyvstává moudrost a pak se mi ta síla může hodit, protože když mám moudrost, tak tu sílu můžu moudře použít. A pak je síla naprosto skvělá. Hm hmm. A Míro, děkuju za otázku. Já bych ti rovnou oplatil [smích] oplatil jedním z komentářů, který byl u tebe a to je, že chlap by měl ulovit kance, e, osouložit svoji ženu a když už něco posdílet, tak jako historky z války. Tak co si o tom myslíš? >> No, mně to přijde hodně zajímavý. >> Pardon. uložit poslušnou ženu. To je to bylo asi důležitý pro toho pisatele. >> Poslušný. >> Heleď eh je to teda názor, kterej e kterej bych řekl, že je velmi velmi velmi zastaralej a právě jak je tady to v dnešní době vůbec možný, chtěný a tak dále. Jo, já se můžu naučit toho Kance ulovit. >> Jasně. nebo to byl myslivec, takže to byl myslivec a říkal si: "Tohle mám odškrtnutý, milovil jsem kance." >> No, ale většina lidí kromě myslivců to asi nepotřebuje. >> Tak. Tak. Takže já se spíš ptám na to, OK, tak jestli si tady to někdo myslí, tak asi zaspal dobu trochu. [smích] Eh, já mám pocit, že je potřeba právě redefinovat trošku ten přístup k tý mužský maskulinitě, aby jsme se jí mohli dotknout v týhle společnosti, aby to vůbec bylo možný, protože my můžem mít různý představy, ale spousta z těch představ jsou prostě tady v tý době úplně jako hodně daleko od pravdy a od realizace. A já spíš si jako říkám, jak je to zajímavý, že to ty lidi takhle dráždí. V podstatě jenom zmínit to téma, že se zabýváme tou mužskou maskulinou. Proč se jí vůbec zabývat? Víš, jako kdyby to nebylo dneska vůbec potřeba. >> Jo, to ti tam taky někdo psal, že takhle je špatně, abysme museli dělat tyhle akce. na tom ještě nejsme a já si myslím, že i kdybysme na tom byli sebelíp, tak je super na sobě pracovat, podívat se na ty svoje bubáky, na ty svo na tu svojí temnotu, kterou troufám si říct máme prostě všichni, jo, všichni máme nějaký bolístky, který jsme nasbírali a protože jsme byli třeba hodně mladý a nebo jsme byli starí a nevěděli jsme, jak si s nima počít, tak jsme je zadupali, zahodili pod ten koberec a oni tam někde hnijou. Jo, já sám příkladem. Takže a všichni lidi, který znám, všichni muži, který jsou dostatečně otevřený na to, e, že jsou schopný to vnímat, tak jsou si hodně vědomí. Neříkám plně, ale jsou si hodně vědomí toho, že v sobě mají nějaký temnoty, nějaký prostě narcistický věci, nějaký nezdravý dominance, kde se kde potřebujou ponižovat třeba ostatní občas, aby se cejtili líp a spousty dalších věcí. A já vnímám, že jako zdravý mužství je o něčem jiným a právě zdravý mužství není o tom bejt dokonalej. To si myslím, že možná spoustu těch lidí děsí, jo, že řeknem, muž má bejt takovej nebovej, ale já se vyvarovávám toho, cokoliv takový dlho říkat, protože podle mě jde o to, aby si každej člověk uvědomil, co je. Jsou muži, který mají třeba větší jako feminní část nebo divivčí část. A právě i v tom je jako ta otevřenost přiznat si to, že jo, tak možná mám v sobě něčímčem jako i část ženy. Upřímně všichni muži mají v sobě i nějakou jako vnitřní ženu nebo to jak jako silnou projevenou. A možná ty muže děsí, že tak jako hluboko, v teď mi to tam došlo, ty vogo, že tak hluboko v sobě tady ta akce jim bude vlastně svítit na ty jejich temnoty, na ty na ty místa, který nechtěj vidět, na to, že jim řeknou, vy jste vlastně špatný muži. To, že ulovíš kance a osložíš svojí poslušnou ženu, nestačí k tomu bejt jako správnej muž v uvozovkách. Ale to je něco, co já když dělám nějaký akce třeba s Mírou, tak vlastně tam vůbec neříkáme, muž by měl zvládnout 20 kliků, muž by měl bejt tole, ale fakt se zaměřujem jako na ty obecný kvality toho bejt třeba upřímnej sám k sobě. S tím fakt můžeš bejt upřímnej k ostatním. A to není žádná jako ženská kvalita. Eh, v uvozovkách. Ženská kvalita, to je prostě to je velká síla. Dokázat na rovinu říct, co chci a jak se cejtím. Jo, oproti tomu, když když dám třeba něco, co je považovaný za něco jako mužskýho, je neposdílet něco, co není pozitivní. Jo, neposdílet, že je e, že mě něco bolí nebo že se teďka trápím. Tak to je mužský. udusit v sobě prostě veškerý ty, ale já vnímám, že prostě umět říct, hele, teď se cejtím na poslední rok, prostě [smích] neumím to řešit, utíkám k počítači, k pornu a tak dále, tak není to jako vlastně hustý. Není, není to ta síla jako dokázat si sobě a i těm ostatním jako přiznat, co není v pořádku. Míro, ještě ti to pinknu na tebe, když bych tak nějak shrnul několik komentářů do sebe, tak takový hezký výrok, který u tebe zahlíbilo. Toxická maskulinita tady není, ty teplej demente. Tak jak to vidíš? Je to, jak je to s tou toxickou maskulinitou? Je tady nebo není? >> Hele, já ji tady vidím hodně často a je hodně přítomná. Napadá mě možná v tom komentáři, že by byla [smích] e vlastně vidím tam tu agresi, víš jako která právě podle mě agrese je signál k nějaký akci. Většinou se ozývá, když mě někdo třeba překračuje hranice, ale opět, když já na sobě nepracuju, tak většinou ani neumím pracovat s tou agresivitou, protože neznám ty svoje hranice, nevím, kde jsou, neumím se třeba pohlídat v ten moment, kdy je to ještě únosný a pak už vlastně vyletím. Takže já už jako můžu ničit to, co je venku. Můžu pálit mosty. >> Jo, to to mluvíš vo mně. Možná ti do toho skočím. Já se a teďka se o tom dozvídám z různých podcastů, čím dál tím víc, že to je prostě o tom, jak vychováváme naše děti trošku jako psy. Že dobře vychované dítě znamená, že je poslušné dítě. To znamená, že dítě dělá, co se mu řekne. To znamená, že to dítě potlačuje, co vlastně chce, ale je nucený do toho dělat, co někdo jinej si myslí, že je pro něj nejlepší. A nebo někdy ani to ne. A když e to dítě pak jako vyroste a nevšimne si toho jako třeba já a začne si toho všímat až pozdějc, tak vlastně zjistí, že vůbec nemá si nedrží svoje hranice, že je neustále v nějakejch situacích, kde mu lidi překračujou hranice a on to nechá bejt. A já tím, že vlastně jsem velkou část života žil v tom, že jsem to nechal bejt a pak to ve mně třeba vybublalo, že jo, že jsem cholerik a prostě až když toho bylo úplně moc, tak jsem řekl, tak tole teda ne. Přitom jsem mohl říct už dávno po cestě říct, hele, tohle se mi nelíbí, díky. >> Hm. >> Stačí. Tak prostě i doteď doteď prostě mám to, že když chci držet svoje hranice, tak si toho všimnu často pozdě nedokáže to říct v klidu. Jo. A ale sám jsem jako ve vědomí toho, že je pro mě lepší říct si o ty hranice, i když to není čistý, i když to je trošku zabalený nějakou agresí, nějakým hnevem, nějakým jako pnutím a kolikrát je tam to pnutí jako vlastně za všechny ty pnutí v minulosti, jo, že vlastněm, >> že tam je už jako nějakej popich z toho, že jsem po sobě nechal šlapat v minulosti a a prostě vyjedu na někoho, i když bych to mohl říct úplně vu, protože z zvenku, když se na to podívám, tak vo nic vůbec nejde. A já si řeknu:„Počkej, počkej, teď já jsem si nechal prostě zajít za hranice a už je to tady, už je to za tou mojí hranicí. Tak to teda ne. [smích] A a pošlu tam tu agresi. >> A ještě taky myslím, že tam je taky to, že pokud bych byl v tý zdravý maskulinitě, tak já mám většinou i kapacitu unést mnohem víc, mnohem víc vlastně tolerovat, než když jsem takhle vlastně už přetaženej. s následkem těch předchozích věcí, třeba, který jsem nechal bejt. Takže já teďkon možná vypadám na Vinek, že jsem jako velkej mačo, protože se tam prostě všechno to tam rozsekám, ale to, že jsem už několikrát to vlastně nechal bejt a byl jsem tam příliš vlastně v tý opačný roli, že jsem tam nedržel vlastně tu stabilitu svojí vnitří, tak pro mě právě tady to je ten příklad tý nezdravý maskulinity, že která je pak vyjádřená v tom extrému a myslím si, že každý extrém je dost nefunkční. Jo, ale ten extrém potřebuju, protože už jsem to nechal druhým extrémům nechat taky hodně daleko. Už dlouho jsem nechal prostě ty věci bejt a abych to vyrovnal, tak pak ta agrese už je taková, jaká je a další jiný vlastně jako kvality. A to je zajímavý, že to zmiňuješ, protože ono je to v něčem je to jasný a v něčem je to trošku jako komplikovaný, protože ty teďka mluvíš o tý pevnosti, vo tom jako, že něco dokážu ustát, což je jako mužská, řekl bych, kvalita, když už se rozhodneme to nějak jako nálepkovat. Mužský ženský, >> ne? Za mě to není zas tak potřeba, ale když je někdo jako výrazně jako maskulinní, tak má vlastně často tu kapacitu ty věci ustát. a mělo by to třeba přinášet do nějaký dynamiky. Je to třeba jeho role ve vztahový dynamice beýt tam tou oporou. Můžem si představit takovej ten obraz jako ženy, která vyjadřuje ty emoce, dává je ven, jo, pláče, křičí a ten muž ji jako pevně drží s tou láskou a je tam v tou a dokáže ty emoce jako propustit skrze sebe pryč a je tam pro ní. Říkaj, nebul, co brečíš, neč. [smích] Ale prostě to dokáže uníst i ty silný ženský. >> A to je přesně jako se dostáváme do toho eh jak to říkal, můžem tomu říkat extrémy nebo vlastně temná část tý kvality. To taky můžem nazvat, jsou to jenom slova. A ta temná část tý kvality je, že já si jako muž myslím, že musím ustát všechno, že si nemůžu říct o pomoc, že to všechno zvládnu sám. Jo, to co přesně to jako mně přijde paradoxní, že v tomhle světě se potkávám spíš s tím, že muž neunese tu emoci, neřekne tý ženě nebo někomu nebul, co je, ne, neokáže tam bejt tou oporou. Mhm. a zároveň v těch věcech, kde nepotřebuje, řekne, já to utrhnu sám, já to zvládnu. [smích] >> Jako je to takovej jako paradox nebo ironie toho, co se co se děje. >> Je. A myslím si, že právě k tomuhle je potřeba to, co si myslím, že teďkon tady tvoříme, protože ta práce na sobě se dá dělat různýma způsobama. Člověk může prostě, já nevím, jo, chodit někam běhat a teď se furt posouvat a nebo prostě v něčem, nějaký disciplíně se zlepšovat. Ale kdo to reálně dělá? Kdo má k tomu reálně motivaci se každej den posouvat, každej den reflektovat? OK, tak možná tady na těch věcech, který nefungujou, mám taky svoji část, kterou potřebuju zlepšit. A mě právě zaujalo teďkon v jednom rozsouru, který jsem dělal, tak tam jsme se bavili o tom, že vnitřní práce na sobě je jeden z největších úkazů vlastně zdravý dominance a zároveň dominance jako se hodně pojí s tou zdravou maskulinitou a je to něco, co není naek vidět, co třeba společnost nemusí hned ocenit, ale je to cejtit. Těžko si dáš storíčko [smích] jako s vnitřní prací nebo já asi to jde, ale je mnohem snažší dát print screen z toho, že sis zaběhal 10 km. >> Hm. >> A spousta lidí ví, co to znamená, protože to ocení taky běhaj. Řeknou si 10 za takovejhle čas. To je dobrý. Mm. >> No, dneska jsem se koukal na sebe a na to, jak jako traumata si nesu z dětství. Prosím tě, ty seš seš slečinkář, seš slabej. Ty seš bábovka. To máme všichni. O co? Co? Neřeš to. Jo jo jo. A to je možná se vrátím. To mi to pinká právě ta otevřenost. Otevřenost k tomu, že to takhle někdo má. Otevřenost k tomu, že ve mně je strašně moc jako věcí. Je to neuvěřitelně komplexní a já se můžu otevírat tomu. To znamená, že dávám to ucho tam nebo ten vnitřní zrakcím do sebe a zjišťuju, co se tam děje a nějak s tím pak třeba pracuju, nakládám, pak zjistím přesně, že nechci bejt eh až moc agresivní, protože to vychází z něčeho a můžu to nějak jako snižovat, protože mi to nedělá ani mýmu okolí dobře. A nebo nechci být třeba až tak moc eh pod podbízivý a subisivní, protože zase mě to nedělá dobře a je to na můj úkor a můžu si to uvědomit právě skrze nějakou takovouhle vnitřní práci, protože jak já si to jinak uvědomím? Jedině je, když se mi ten vztah pak podělá nebo prostě něco se mi zkazí, ale to už je většinou pozdě. Jo. Jedna z věcí, kterou já jsem dělal a doteď se u toho občas přistihnu, je, že jsem všem na všechno jako kejval. Jo, takový přikovač. A Robe, uměl bys tohle, víš, když jsme byli v nějakým týmu pracovním nebo když jsme něco to a zvládnul bys todle, jo, udělal bych. A pak jsem byl úplně hrozně se mi do toho nechtělo. A dělal jsem to roky >> a na sebe, že jo. Ale >> ne, ne, jakoby jo, ale já jsem to pro ani jsem nevěděl už na koho. Ale taky častý, že to projektuješ na ně, jo, že to projektuješ na to okolí ven. Přitom jedinej, na koho můžeš bejt seš ty. A zároveň ani na sebe nemusíš být nasranj. Můžeš si všimnout, ty vogo, já jsem si vůbec nevšimnul, že to vlastně dělat nechci, protože jsem nebyl otevřenej tomu, co se mě děje. A teďka se to snažím čím dlát tím i zachycovat. Ty to víš, když spolu něco dělám. >> Třeba včera jsem ti psal, ty vogo, já bych ti, já bych i poslal nějaký to video, ale vlastně bych to dělal kvůli tomu, že to chceš ty nebo že bych měl to udělat, ale vůbec ne, že bych chtěl. A jsem si řekl, že to za to nestojí. No >> a to si myslím, že je něco, co právě já sám jsem hodně př jako přehlížel dívat se na ty svý motivace. Proč něco dělám, proč něco nedělám, proč třeba s něčím nemůžu hnout, víš, tak dlouho. Co mi v tom brání? Míro, my spolu děláme takový kurz setkání, otevřený můj se to jmenuje. Tak mě napadá, proč děláš tohové setkání, proč to organizuješ, >> proč si to neuděláš sám doma v pokojíčku, >> co mu potřebuješ ostatním. >> To je právě něco, k čemu jsem došel e za posledních pár let, že jsem jako spoustu věcí dělal sám, spoustu věcí jsem se učil a dělal jsem po svým. takový ten osamělej, víš, jako vlk, jak se říká. A a došlo mi, že spousta těch věcí a problémů, který jsem řešil, tak vznikly ve vztazích, ve skupině, v dynamice, prostě s někým. A já to těžko jako e těžko s tím hnu, když nemám tu zpětnou vazbu a tu autentickou hned prostě od druhýho člověka. Takže pro mě je to o tom, že je to pro mě vlastně svým způsobem motivace do těch míst chodit. Já věřím, že tu motivaci potřebuje spousta chlapů dneska. Proč vlastně jako uvěřit, že třeba můžou ten svůj, ať už třeba můžou řešit vztah, nebo třeba někdo ztratil smysl v tom, co dělá nebo někdo prostě ví, že mu něco nefunguje, tak najít v tady těch prostorech motivaci na to něco s tím udělat. že mě to obrovsky motivuje vlastně takovýhle místa setkání s ostatníma chlapama. [smích] Mě k tomu napadlo, že ty to vlastně děláš proto, že kdyby tam jako lektor nepřišel, tak už by ti to bylo hodně blbý, takže tam vlastně musíš přijít. [smích] Je to taky motivace. Ano, ale věřím tomu, že eh proč vlastně je to jenom s chlapama, víš, jakože pro mě je zajímavý to, že to ta nálepka otevřený muž ve spoustě lidí evokuje, panebže, budou se tam objímat, budou si tam plakat, budou todle tamhlecto. Ale proč si ty lidi neuvědoměj, že my tam dáváme jenom ty chlapy, abysme mohli jít právě do těch mužskejch kvalit, abysme mohli jít do toho tlaku, abysme mohli tu zdravou agresi tam projevit, protože to jde v tom mužským prostoru, to jde, když tam jsou chlapi, abysme mohli jít vlastně do toho testování těch hranic. Takže jako je zajímavý, že je to otevřený muž, ale to, co je pod tím, je ta otevřenost právě k těmto aspektům. toho mužství, který si myslím, že spousta z nás nemá úplně prozkoumaný. Takže proto to dělám, protože já sám to chci zkoumat a věřím tomu, že je to ta cesta pro toho dnešního chlapa, kterej chce trochu víc nějaký harmonie, kterej chce prostě, aby ty věci fungovaly, kterej chce, aby se to zlepšovalo, aby nacházel nějaký řešení, ale nebyl na to jenom sám, protože jinak pak se prostě jenom zacyklí v hlavě a není tam ten tělesnej prožitek dost často, si myslím, což Jako to je jedna z mejch jako základních věcí, kterou tam dostávám, je ta práce právě s tím prožitkem v těle. Jaký to je prostě, když na mě teďko někdo vyjede? Jaký to je, když já musím tu sílu udržet v sobě. To jsou ty, víš, jakože reálný příklady na tom cvičišti, kde kde si to můžu dovolit eh pustit třeba nebo naopak prostě si vyzkoušet jinou roli, než normálně v životě hraju. a pak si na tom vybrat, co z toho mi vlastně chybí a co bych měl jako víc rozvíjet v tom mým životě. Je to takový experimentální pole, takový divadlo, který ty mužský kvality prověřuje na mě. A když to vrátím teďk na tebe, tak jaký je to tvoje, proč? Já teď přemýšlím z jakýho úhlu se to na to podívat, protože to proč to dělám v důvodů proč to dělám je strašně moc. Strašně moc. Je to podobnej důvod jako když organizuju nebo pořádám lektoruju osmitýdenní kurzy všímavosti ve stazích, tak já je dělám primárně proto, abych byl já lepší ve všímavosti, ve stazích a zároveň vím, že už jsem si něco v tom zažil, znám nějaký ty techniky a můžu to předávat, takže si říkám, ty jo, to je nějakej dar, kterej já můžu dát už nějaká zkuš zkušenost, kterou nějakej balíček, kterej já jsem tady nasbíral a můžu z něj dávat ostatním. A dělá mi to dobře, když takhle dávám ostatním něco, co už umím. Jo, ale mně to dělá dobře ve v čemkoliv, když eh já nevím, stříhlem z luku a přijde někdo řekne: "Jej, jak se to dělá?" Tak prostě předat mu to, že jsem vo dva, vo tři kroky napřed v nějaký činnosti, tak mě mě to dělá dobře prostě předávat a šířit dobrý věci, který který jsem se dozvěděl, který který mám. A takže to je jedna věc. sdílet, sdílet to, co mi jde nebo to, co můžu, to, co někomu pomůže. A když to pak jako vidím, že to těm lidem pomáhá, tak mně to fakt jako si připadá, že to má smysl a dělám to pro sebe. Dělám to pro sebe, protože cejtím, no, já už jsem to tady vlastně sdílel, spoustu věcí jsem na sebe už prásknul a možná jsou i další věci, který na sebe ani prásknout nemůžu, protože je zatím nevím. Jo. Nebo jsou nějaký věci, za který se třeba ještě stydím a nedopá se prásknout. Jo, jak prostě jít víc vlastně do tý mužský síly, do tý pevnosti, do toho ustát ten svět a život v tý jeho šíři, v tý jeho bohatosti. Ale v tý bohatosti je i ta bolest, jo, ustát to dobrý, i to silný, náročný, nepříjemný, bolestivý a nějak se s tím vypořdat. Takže jeden z důvodů je prostě zvyšovat si tuhle kapacitu a proto já tomu proto tomu říkáme vlastně otevřenost. Asi vypratil ještě další důvody, ale tady jsou teďka dva hlavní. A jak třeba Robe tam vnímáš, protože ten program jsme teďko nedávno finišovali, jak tam vnímáš vlastně za tebe to zastoupení těch kvalit, který tam budeme testovat nebo prověřovat, kdybys měl takhle jako trošku dát takovej teaser pro lidi, který třeba o tom přemejšli, jako na co si tam můžou šáhnout z toho spektra, >> na co si tam můžou lidi šáhnout. To je právě to. Já třeba, když jsem chodil na různý kurzy a semináře, tak nejčastějc mi obrovský jako největší přínos mi přineslo to, ne to, co mi řekl ten lektor, řek, hele, dejchej nosem nebo něco takovýho. Ale nejvíc mi přineslo to, že jsem tam jako seděl a koukal jsem, co co to ve mně vyvolává a dozvěděl jsem se tam vlastně skrz to křesání těch kamínků toho, že tam někdo něco říká nebo ostatní něco přinášej. A já jsem si uvědomil, ty vogo, já to mám vlastně takhle a to je pro mě silný a důležitý. Já to vlastně mám třeba jinak, než jsem si myslel, nebo jsem si přiznal konečně nějakou svojí slabost, kterou jsem do tý doby odmítal vidět. Takže je pro mě těžký říct, hej, přijďte, odnesete si tohle, což je dneska takový jako moderní a marketingový. Zaručeně si odnesete pět technik, jak snížit stres a jo, budou tam techniky a kdybyste chtěli i nějaký techniky na snížení stresu, tak vám je klidně můžeme dát. Ale mně právě přijde na tom programu nejlepší to, že tam je hodně prostoru v něm, když se dobře dobře jako na to, když se tam postavíte s dobrým záměrem. Takže tam je hodně prostoru na to si odnýst právě to, co vy potřebujete nebo to, co každej ten jeden člověk potřebuje. Že tam není eh o 10 % větší síla v lepým bicáku. Každej z vás si to odnese díky tomuhle, ale že tam můžou přesně může tam přijít člověk, kterej si odejde s tím, hej, já prostě nepustím ostatní lidi ke slovu, vyplňuju ten prostor a jsem extrémně dominantní v tom. A někdo jinej si může přiníst z toho úplně popačný. Řekne si, já vůbec si neberu ten prostor od ostatních. Vůbec se nedokážu prosadit mezi kolektivem a ještě navíc mezi mužema. Je pro mě těžký říct, hej, já jsem tady. Jo, takže říct, co si z toho lidi odnesou je pro mě nebo můžou odnést, je pro mě fakt těžký, ale věřím, že tam je široká širokj prostor odnýst si to, co zrovna potřebujem. To, co každej z nás bude potřebovat. Já sám nevím, co si z toho odnesu. Jo. >> Hm. >> Hele, mně to tak zní, že je to taková jako sebereflexe, víš, že se nám člověk jako z toho odnese vlastně nějaký zrcadlo, kdy možná si ujasní, co teďkon možná bych měl udělat za další krok, aby mi v něčem bylo jinak. Co možná bych teďka zmínil, co mi přijde zajímavý, že není co si odnese, ale co může jako zažít. A to je to, že zažije prostředí, kde jsou další muži, který nezná, který v něm třeba vyvolávají něco, jo, obavy nebo něco jinýho. Ale to prostředí se nám zatím vždycky jako podařilo vytvořit podpůrný. To znamená, že tam není a nebo je soutěživý, ale jako zdravě, protože soěživost není špatná, jo. Ale vlastně j není tam tak toxická maskulinita. Je tam každej za sebe a zároveň s respektem vůči tomu, že ostatní to mají trošku jinak. A to je prostředí, který troufám si říct, spousta lidí nezažívá běžně v životě. Je to spíš výjimka v dnešním světě. a mít pochutnat to prostředí, kde ty muži tam jsou vlastně spolu a zároveň nějak jako se podporujou v tom najít si ty svoje temný věci. Trochu si zasoutěži, ale zdravě [smích] nebo trošku víc. A možná si všimnou, jak jak je to pro ně důležitý a to je taky dobrý, tak eh neodnýst, ale zažít si to prostředí těch mužů, kde kde je to zdravější než e běžně. Jo jo. Já jsem na to chtěl vlastně i navázat, že ten prožitek je za mě to nejhodnotnější na tom. Ten vlastní prožitek něčeho, co třeba jsem dlouho nezažil nebo nikdy třeba jsem nezažil nějakou situaci. A proto vlastně tam i se snažíme dát spoustu různejch situací, který nás můžou ve spoustě věcí překvapit, možná rozhodit. A toleto je taky přínosný, protože potřebujem někdy, aby nás někdo vyzval. aby prostě nás zase někdo povzbudil. Hele, jdi ještě dál. Nebo podívej se ještě sem, protože sami to nevidíme, sami nemáme chuť. A najednou v takovýhle dynamice se otvírají další možnosti. Jak se říká, často na různejch kurzech vystoupíš z komfortní zóny, tak já nechci říkat jako, že nutně všichni tam vystoupíme z komfortní zóny, ale řekl bych, že tam na to bude hodně příležitostí a pokud budeš chtít, tak tak si tam budeš moct vystoupit z z komfortní zóny, pokud to je to, co zrovna budeš potřebovat. Skvělý. Díky, Robe. >> Tak jo, pokud vás něco z toho, co jsme říkali, zaujalo, dává vám to smysl a nebo vás to naopak třeba něčím štve, něčím vás to popuzuje, můžete si přijít, zkusit to na vlastní kůži a zajít 36 do Myre, kde s Mírou pořádáme večerní seminář pouze pro muže. Je to od 6 do nějakých 11:30 a my se na vás budeme těšit. Ještě nějaký místečka tam jsou. >> Přesně tak. Těšíme se na vás. Díky, Robe. A brzý, majtra.